Územní rozhodnutí je tedy jedním z předpokladů vydání rozhodnutí o vyvlastnění. Nejedná se však o jediný předpoklad, je třeba zkoumat mimo jiné také to, zda nelze účelu vyvlastnění dosáhnout jinak – bez dopadu do práv vlastníka pozemku anebo s dopady menšími.
Alternativní způsoby řešení
Při posuzování alternativních způsobů dosažení účelu vyvlastnění je třeba posoudit dopady na dotčené osoby. Žádoucí je zvolit takovou variantu, která zasáhne do práv co nejmenšího počtu osob anebo zasáhne do těchto práv v co nejmenším rozsahu.
Může se stát, že mezi dotčenými osobami je stát nebo jiná osoba, která má na naplnění účelu vyvlastnění zájem. V takovém případě podle Nejvyššího správního soudu nebude zpravidla prokázán veřejný zájem na řešení, které by zatěžovali více nebo zcela jiné osoby. Pokud tedy například existují dvě varianty vedení pozemní komunikace, z nichž jedna vede po pozemcích státu a druhá po soukromých pozemcích, nebude zpravidla možné dosáhnout účelu vyvlastnění pro druhou variantu.
Práva náleží bdělým
V případě, který řešil Nejvyšší správní soud v říjnu tohoto roku, předkládal vyvlastňovaný smlouvy, které stát uzavřel za účelem prověření další variant řešení dopravního napojení, pro které mělo být vlastnické právo vyvlastňovaného k jeho pozemku odejmuto. Ačkoliv vyvlastňovací úřad tyto smlouvy nebral v úvahu a hovořil o politických proklamací, Nejvyšší správní soud varoval před takovou bagatelizací jejich významu a nařídil se těmito variantami řešení zabývat.
Lze doporučit vyvlastňovaným být bdělými a aktivními, pokud jim hrozí odejmutí či omezení jejich vlastnického práva k pozemkům. Informace o záměru a možných zvažovaných variantách lze získat prostřednictvím žádosti o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím anebo případně v registru smluv.
Úroky za prodlevu mezi vyvlastněním a vyplacením náhrady
Nad rámec výše uvedeného se Nejvyšší správní soud vyjádřil také k jiné praktické otázce. Pokud nakonec případ pro vyvlastňovaného nedopadne zcela dobře, musí obdržet za vyvlastnění svého práva náhradu.
Soudní přezkum rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu se však odehrává na dvou kolejích. Výrok o samotném vyvlastněním je přezkoumáván ve správním soudnictví správními soudy podle zákona o soudním řízení správním. Oproti tomu výrok o výši náhrady za vyvlastnění přezkoumávají civilní soudy podle občanského soudního řádu.
Může se tak stát, že zatímco samotné vyvlastnění již bylo realizováno, spor o výši náhrady se vede ještě několik let. Nejvyšší správní soud připustil, že v případě, že by prodleva mezi vyvlastněním a obdržením náhrady za takové vyvlastnění byla časově významnější, je na místě zvažovat finanční kompenzaci například formou úroků. Tento argument by měly vzít patrně v úvahu především civilní soudy při přezkoumávání výroku o výši náhrady za vyvlastnění.
Mohlo by vás také zajímat: